Naším posláním je přiblížit návštěvníkům keltské období, jeho historické události a kulturu.
Přistupte blíže! Zde si můžete přečíst něco více o našem festivalu!
Mezinárodní festival keltské kultury Lughnasad vznikl jako dobrovolnický projekt přidružený ke skanzenu Země Keltů v Nasavrkách u Chrudimi. Svůj první oficiální ročník představil v roce 2005. Od té doby se zde uprostřed léta každoročně schází návštěvníci z celé Evropy, aby na festivalu Lughnasad společně oslavili tento keltský svátek úrody a sklizně. Atmosféru spoluutváří čarokrásné prostředí Železných hor, kudy kdysi skutečně vedly keltské stezky.
A jak tehdejší život vypadal, zjistíte v rozsáhlém oppidu, kde vyrůstají stále nové a nové rekonstrukce tehdejších keltských obydlí. Mimo to se zde odehrává celá řada ukázek řemesel, názorných přednášek, scénických bitev, her pro děti, ochutnávek historických pokrmů a mnoho dalších aktivit, kterých se můžete zúčastnit.
Před valem oppida na vás čekají trhy s rozmanitými výrobky, jídlem a pitím, ale nachází se zde i hlavní pódium. Nebylo by totiž oslav bez hudby, tance a zpěvu. Zatímco ve dne je pódium centrem výuky irských tanců či divadelního představení pro děti. Večer, když se brány oppida uzavřou, veselí pokračuje právě zde. Můžete si vychutnat melodie keltského folku během večerních koncertů českých i zahraničních kapel.
Již od samého počátku festival stojí na práci dobrovolníků, kteří po celý rok společně usilovně pracují na tom, aby pro vás oslava úrody a sklizně byla nezapomenutelným zážitkem. V roce 2024 se na organizaci podílela téměř stovka dobrovolníků, kteří se zaujali místa v technickém zázemí, na pokladnách a na dalších neméně důležitých pozicích.
Ale pamatujme, Lughnasad je keltský svátek oslavující úrodu a sklizeň, a proto nesmí chybět ani průvod s Obilnou Bohyní zakončený tradičním rituálem. A zapojit se můžete i vy!
Přijeďte na Lughnasad odhalit příběhy slavných předků!
Své vstupenky zakoupíte předprodeji zde: https://www.lughnasad.cz/vstupenky/
Keltský svátek Lughnasad
Svátek Lughnasad je jedním z hlavních osmi svátků, které v průběhu roku slavili naši předkové. Čtyři z těchto svátků můžeme vnímat jako svátky solární, odvozené od jarní a podzimní rovnodennosti a letního a zimního slunovratu. Mezi nimi najdeme takzvané čtvrtící dny. Dny, které dělí rok na další čtyři díly. Při počítání od počátku zimy jsou to Samhain, Imbolc, Beltine a Lughnasad.
V krajových variantách může být také nazýván Lunasdal, Lunasduinn nebo Laa Luanys, v křesťanské tradici potom Lammas. Podle názvu bychom mohli usuzovat, že se jedná o svátek Lugha, boha slunce, umění a řemesel, ale to je pravda jen částečně, neboť Lughnasad je, podle irské tradice, hlavně vzpomínkou na Lughovu pěstounku Taillte, která je bohyní plodnosti, personifikací Matky Země a která obětovala svůj život, aby zúrodnila zemi. Tento svátek, podle legendy, nakázal slavit přímo bůh Lugh, jako uctění její památky. Slaví se v období kolem 1. srpna a je považován za oslavu sklizně obilí. I když některé zdroje tento význam vzhledem k současným zemědělským termínům popírají, dá se předpokládat, že klima v době laténské bylo příznivější, plocha polí ke sklizení menší a sklízelo se v neúplné zralosti, aby zrno nevypadalo z klasů, takže žně v tomto čase mohly být opravdu ukončeny.
S Lughnasadem se pojí hned několik tradic
Oslavy trvaly několik dní, někdy až týden, konal se velký trh, přehlídky a přátelská klání ve zručnosti a schopnostech řemeslníků, bardů, „sportovců“ i bojovníků. Přátelská protože v tuto dobu byl zapovězen boj a prolévání krve. Mimo toho se uzavíraly nové smlouvy a také sňatky, některé natrvalo, některé na rok na zkoušku. Vyvrcholením Lughnasadu byl rituál poděkování za sklizeň. Ten mohl mít různé podoby. V průvodu byla nesena podoba Obilné bohyně/Matky Země, spletená z obilí a polních květů, oblečená do slavnostního šatu. Když byla sklizeň dobrá, měla bohyně podobu panny, když špatná, tak podobu baby. Bohyni bylo obětováno a děkováno za její dar. Jinde byl uctíván ozdobený poslední snop z pole. Nebo vybrané dívky nesly dožínkový věnec, který v sobě kombinoval jak plodnost polí, tak i symbolické slunce nutné ke zdárnému růstu všeho. Z čerstvě sklizeného obilí se také mohl péci první chléb nebo medový koláč, který se rozdělil mezi všechen lid. Od Slovanů z Rujány víme, že podle velikosti onoho koláče bylo možné věštit, zda je čeká dobrý nebo špatný rok.
Pro nás v Nasavrkách je Lughnasad součástí kola roku, takže vše začíná při jarní rovnodennosti setím, týden před Lughnasadem požneme zralé obilí a ženy z kmene z něj upletou podobu bohyně, ve středu této sochy se ukrývá i poslední sklizený snop, který v sobě nese všechnu plodivou sílu země. Tento snop nemůže jen tak někdo vzít do ruky a podetnout, protože by mu mohla ublížit plodivá síla, která se v něm zkoncentrovala z celého pole. Muži proto na snop hází srpy a snaží se ho useknout. Komu se to “podaří”, má babu – musí se až do další sklizně starat o nejstarší ženu kmene, aby mu neškodil obilný duch. O Lughnasadu je bohyně vyzdobena a nesena na nosítkách ve slavnostním průvodu. Ve svatyni jsou jí vzdány díky a je jí obětováno, abychom si zachovali její přízeň i pro roky příští. Přes zimu je bohyně uchována na čestném místě v domě náčelníka a na jaře jsou z ní obrány všechny klasy, takže se z plodné panny změní ve starou zimní babici a musí být o jarní rovnodennosti spálena na poli, aby její popel půdu posílil, a ony požehnané klasy se smíchají s novým osivem a plodný duch se tak vrátí zpátky do polí.
V čase plných sýpek a všeobecného míru, kdy se stoly prohýbaly jídlem a poháry přetékaly medovinou a pivem, kdy bardové přednášeli prastaré příběhy a lidé se bavili tancem a zpěvem, ponořte se i vy do hlubin věků a oslavte s námi Lughnasad!